Publikoval Ondřej Nebeský, 17. 8. 2010 v
Nezařazené Tak už je to tu, opouštím Evropu a vracím se zpět na americký kontinent. Můj let byl jako obvykle doprovázen řadou problémů, začalo to už na ruzyni zpožděním prvního letu. v 9:00 začal nástup do navazujícího spoje ve Vídni a já ještě v 9:30 nervózně pozoroval hodinky pána co seděl vedle mě a čekal na odlet. Naštěstí to nebyl jediný zpožděný let. Mexicana, společnost, která mě měla dopravit do Mexika je zrovna ve stávce a trpí závažnými finančními problémy, takže letadlo, kterým jsem měl letět, vůbec nedorazilo. Naštěstí sehnali jiné, které muselo natankovat na Cancunu.
Mexiko je opravdu nádherná země, nabízí toho spoustu. Hned první den jsme vyrazili do Muzea, kde je vystavený Mayský kalendář, ten kalendář, který končí rokem 2012. Centrum města je opravdu velké a doprava tu není zrovna snadná. Silnice jsou plné děr a retardérů, občas chybí dopravní značení a blinkr se tu taky moc nepoužívá. Druhý den jsme se vydali turibusem na okružní jízdu po městě. Je užasné, jak se zde spojuje několik kultur dohromady. Katedrálu v centru města postavili na vrcholku starodávného chrámu, hned za katedrálou jsou vidět zbytky Templo Mayor, které také stojí za návštěvu.
Mezi místa, která by neměl nikdo minout rozhodně patří Teotihuacán. Město, ve kterém kdysi žilo 200 tisíc obyvatel je vidět už z dálky. Pyramida slunce připomíná obrovský kopec, který se tyčí vysoko nad údolí. Výhled z vrchu pyramidy je opravdu impozantní. Dalším místem, které zanechá spoustu dojmů je tepoztlan, nádherná vesnička zhruba dvě hodiny jízdy od hlavního města. Hlavním turistickým cílem je pyramida na vrcholku kopce, ze které je možné vidět daleko do celého kraje. Výstup na kopec není zrovna nejsnažší, kamenitá cesta se vine tropickým lesem plným vegetace všeho druhu. V jednom okamžiku vede mezi dvěmi vysokými skálami, za kterými se zjeví krajina podobná té z Avataru. Před odjezdem jsme se ještě zastavili na oběd na místním tržišti. Můžete si dát třeba quesadillu se sýrem a praženým hmyzem uvnitř. O víkendu jsme toho moc nenaspali. V pátek jsme vyrazili do klubu. Před klubem se nahromadí opravdu hodně lidí, fronta je neuvěřitelně dlouhá. Vstup je opravdu drahý i na místní poměry, ale naštěstí je v ceně vstupu 6 drinků na baru zdarma. Narozdíl od států tu nezavírají ve dvě ráno. V sobotu jsme vyrazili na garden-pool party do Cuarnavacy. Překvapilo mě, kolik lidí tu už navštívilo Evropu, několik z nich dokonce i Prahu. Druhý den ráno jsme se vydali do letního domku Tanii tety na grilování. Její rodina mě pojala skoro jako vlastního a oběd to byl také výborný. Všechno se tují v tortille a nikdo nešetří chili. Na stole je i spousta omáček, zeleniny a dalších věcí, takže každá porce může být úplně jiná. Zbytek jsme dorazili večer doma.
Tania a její rodina se postarali opravdu o všechno, bez nich by tenhle výlet nebyl ani zdaleka takový.
Publikoval Ondřej Nebeský, 10. 5. 2010 v
Nezařazené Co se takhle pro změnu podívat na El Paso tak, jak ho vidí pouze ptáci a všudepřítomná armáda? O víkendu se mi tu splnil další sen, konečně jsem se po dlouhé době opět dotkl mraků. Pomohl mi k tomu Carlos, místní pilot, kterého jsme nedávno potkali v baru. V sobotu večer jsme vyrazili na sportovní letiště hned vedle leteckého muzea se záměrem prolézt si hangár a vyfotit si pár letadel. Vítr se v podvečer trochu uklidnil, tak jsme měli zelenou jít do vzduchu. “Pomož mi vytáhnout tuhle Cesnu”, ukázal náš pilot a už se šlo na věc. Zkontrolovali jsme palivo, doplnili olej, připravili headsety a kontaktovali kontrolní věž. “Tímhle se ovládá motor, tady je směrovka a tohle je rádio, radši na něj nešahej. Za chvíli můžem do vzduchu, tak odroluj na ranvej a drž se té žluté čáry uprostřed.” Jakmile tohle vyslovil, srdce se mi rozbušilo, měl jsem před sebou první vlastní let v letadle, soukromou hodinu létání. Po motorové zkoušce jsme počkali na vzlet žluté cesny a krátce po jejím startu pustili štávu do motoru. Knipl jsem po radě experta uchopil jenom třemi prsty a po chvíli rozjezdu přitáhl, načež se letadlo líně odlepilo od země a my začali stoupat směrem k Franklin Mountain. Zbývalo už jen nastouat do výšky 5.500 stop a vyřídit povolení o přelet nad městem s mezinárodním letištěm. Vítr s námi pěkně houpal, řízení jsem předal až nad down townem a udělal pár fotek UTEPu z výšky. Cestou zpátky jsme vyzkoušeli stav beztíže a po půl hodině letu přistáli. Létání je prostě super!
Publikoval Ondřej Nebeský, 5. 4. 2010 v
Nezařazené 
“Kryj mě, schovává se za tou pneumatikou, zkusím ho překvapit ze strany. Shit, jsem out, došly mi náboje.“ Asi takhle vypadala naše středa … vyrazili jsme na bitevní pole hrát paint ball. Vyrazili jsme hned ráno, půjčili si pistole a oblečení a vyrazili do boje. Munice jsme nakoupili dost na celý den, takže o akci nebyla nouze. Celkem se nás vyrazilo zhruba 16. K obědu jsme ugrilovali nějaké to maso a hot dogy a pokračovali celé dopoledne. Domů jsme dorazili večer pěkně utahaní, ale hra to byla parádní.
Mimoběhem, v pondělí jsem začal pracovat pro Instructional Support Services jako Software Developer. Práce vypadá dobře, ale bohužel musím na zbytek semestru omezit cestování.
Publikoval Ondřej Nebeský, 19. 3. 2010 v
Cestování 
Tak jsme se konečně dočkali zasloužených prázdnin. Jarňáky jsou jedinný týden, který máme tento semestr k dispozici. Mexiko jsme bohužel vyloučili už z počátku, protože nám vízum nedovoluje vrátit se zpět do USA. Vyrazili jsme proto znovu zvýřit prach na Texaských dálnicích, konkrétně do Austinu, San Antonia a Corpus Christi. University of Texas at Austin se snad ani nedá s El Pasem porovnat. Vše okolo je zelené, spousta studentů v kampusu, Sixth street, downtown a hezké město jsou hlavní důvody pro studium v Austinu. Večer jsme zavolali taxíky a vyrazili oslavit Sophie narozeniny do downtownu. Vystřídali jsme spoustu barů a klubů, bylo to super. Zbyšek zde objevil svůj skrytý talent pro rodeo na bejkovi.
Ráno jsme si ještě před odjezdem byli prohlédnout kapitol, který je údajně největší v USA (výrazně větší než bílý dům) a vydali se směr Six Flags v San Antoniu. Vlezenka do Six Flags je docela drahá a vůbec tam vše stojí docela dost peněz. Každopádně to zato stojí. Jakmile se dostanete na horskou dráhu, pocit volného pádu je bezkonkurenční. Rattler vypadal nebezpečně už z dálky … pohled na jeho rozklepanou dřevěnou konstrukci nebudil příliš důvěry. Jízda byla přesně tak rozklepaná, jak jsme očekávali. Na divoké řece nás čekala studená sprcha a uschnot v tomhle studeném počasí zabralo pár hodin. Superman je jeden z nejlepších v Six Flags … nohy i ruce vlají volně ve vzduchu, na dráze je spousta rotací a vše je pěkně svižné bez vibrací. Na závěr jsme se vydali na „spletenec“, dráhu, která má elektromagneticky zrychlené vozíky. Prvotní zrychlení je fakt mazec a následná jízda totálně připraví o orientační smysl. Na poslední dráhu jsme šli hned několikrát po sobě, protože park už zavíral a při výstupu se našly ještě volná místa na další jízdu.
Zbytek prázdnin jsme strávili v přímořském městečku Corpus Christi. Jedna z věcí, která praští do očí každého evropana je parkování přímo na pláži. Stovky aut stojí jen pár metrů od moře na písku. První dva dny bylo bohužel docela špatné počasí, ale pak se to začalo vybírat, tak jsme tu zůstali jeden den navíc a oslavit tu den svatého Patrika. Slečny odjely už ráno, zůstala tu s námi jen Tania.
Koupání v oceánu je fajn, jen by to chtělo přijet o několik měsíců později, voda je v tuhle dobu dost studená. Poslední večer jsme se vydali do irské hospody. Všichni v zeleném, pilo se zelené pivo a hrála irská hudba naživo, při které jsem objevil svůj skrytý talent pro irské tance. Počasí je už o moc lepší, škoda, že už musíme odjed zpět do El Pasa.
Publikoval Ondřej Nebeský, 28. 2. 2010 v
Cestování,
Párty Je opravdu Vegas nejlepší místo pro oslavy narozenin? Vlastně ani ne … v okolí El Pasa se najdou i lepší místa. Ruidoso je vyhlášené město pro pořádání oslav a základna pro nedaleký lyžařský areál Ski Apache. V sobotu jsme se vydali oslavit jedny narozeniny do pronajaté chaty v tomto místě a musím říct, že se vše vyvedlo dokonale. Většina exchange studentů se sem vydala v pátek odpoledne nebo v sobotu odpoledne, mě do Ruidosa dovezl autobus z UTEPu a to rovnou na sjezdovku, takže jsem si užil lyžování už od rána. Půjčené lyže od indiánů měly podle rýh ve skluznici již bohatou historii, takže první jízdy nestály za moc, ale potom je naštěstí v půjčovně nabrousili a navoskovali, takže jsem se již mohl pustit bez strachu do carvingových zatáček. Na lidi z Evropy tu téměř nenarazíte, proto jsou všichni hned překvapení, když se dozví, že vedle nich sedí někdo, kdo normálně lyžuje někde za oceánem. Díky měkkému sněhu je to i ideální místo pro první okamžiky na lyžích … popravdě je tu takových lidí hodně, skoro nikdo neumí lyžovat. Potvrdila mi to i jedna slečna, co pracuje v tomto areálu. Lidí se tu zraní hodně, ale díky unikátnímu sněhu to není nikdy nic vážného.
Večer se už jenom slavilo, pilo a hodovalo až do noci. Přijde mi neuvěřitelné, že někteří zde viděli sníh poprvé v životě. Druhý den jsme vstávali brzo, abychom stihli uklidit chatu a stihli mezinárodní večeři zpět v Miner Village. Bohužel nám odjezd zkomplikovaly zabouchnuté dveře od auta, ale i to se podařilo vyřešit. Jeden pán z Ruidosa nám auto odemkl za pouhých 30 vteřin … skoro až děsivý čas.
Na večeři po návratu nezbývalo moc času, museli jsme ještě nakoupit ingredience a vše připravit během dvou hodin. Náš byt se na chvíli proměnil skoro v profesionální kuchyni, najednou jsme tu vařili bramboráky, štrůdl, řízky, sushi a švédské masové koule. Ve výsledku jsme dali dohromady snad 15 druhů jídla původem z každého kouta světa. Víkend se prostě vyvedl dokonale.
Publikoval Ondřej Nebeský, 22. 2. 2010 v
Nezařazené Zkoušeli jste si někdy vyrobit svoje vlastní pivo úplně od píky? V neděli jsem se přesvědčil o tom, že to opravdu není tak těžké, jak se na první pohled může zdát. Vyrazil jsem se svými indickými kamarády na malou sešlost, kde jsme se učili všechny důležité detaily o výrobě piva. Ken nám nejprve podal vyčerpávající prezentaci o surovinách, postupu, druhu piva a vybavení a poté jsme se pustili do vlastní výroby piva, které nazval “Bad Hindi” (špatný ind). Zhruba z pěti kil ingrediencí by na konci procesu měly vzniknout tři galony piva. Fermentace a vaření zabraly cca. 4 hodiny, tak jsme ve zbylém čase ochutnávali piva z každého kouta světa. Otevřelo se možná 30 různých druhů piva, většinou dražších kousků a každý ochutnal jenom panáka. Na konci dne jsme konečně vyrobili tmavou tekutinu, která musí ještě tři týdny kvasit, takže ji budeme moct ochutnat až v březnu.
Publikoval Ondřej Nebeský, 14. 2. 2010 v
Cestování 
Nedávno tomu bylo přesně půl roku, co jsme zavítali do slunného El Pasa. Zdálo by se, že po tak dlouhé době tu nemůže být už nic nového, ale naštěstí toho El Paso nabízí ještě hodně.
Franklin Mountain NP je vysoká hora, která rozděluje El Paso na východní a západní část, za posledních několik týdnů jsem se tam vydal hned dvakrát. Poprvé do oficiální části pro turisty, kam se nechá vyjet lanovkou a odkud je nádherný výhled na celé město. Podruhé trochu víc na západ, mimo ztezky, kde se občas musí šplhat po kamenech a skákat přes kaktusy.
Nicméně, nejoblíbenějším místem pro hiking / climbing stále zůstává indiánská rezervace Hueco Tanks. Jedná se o tři velké skály kousek za městěm. Tohle místo je ráj pro horolezce, nabízí spoustu menších i větších skal, které jsou jak stvořené k šplhání, protože jsou hladké a obsahují spoustu malých děr, za které se nechá držet. Je to světově vyhlášené místo a je těžké se tam dostat, protože tam denně pustí jenom 70 lidí. Pokud se se někdy vydáte, určitě budete mít srandy kopec.
Čti dále…
Publikoval Zbyšek Záliš, 17. 1. 2010 v
Nezařazené Marek dodatečně vložil příspěvek k San Franciscu, tímto mu děkujeme 
Publikoval Ondřej Nebeský, 13. 1. 2010 v
Cestování,
Nezařazené Výlet do Californie se opravdu povedl, počasí nám přálo, procestovali jsme toho víc, než jsme původně plánovali a všude jsme si užili srandy kopec. Za tři týdny na cestách jsme urazili 5450 mil a viděli pouze část západního pobřeží. Jelo nás sedm a v motelu si pronajali pokaždé pouze jeden pokoj pro čtyři, takže nás cesta ve výsledku vyšla poměrně levně. Pokoje jsou tu v zimě levnější, ubytování většinou stojí něco mezi 50 až 80 dolary na noc. Nejvíce se osvědčily motely Super 8 a Best Western, za rozumnou cenu dostanete velký pokoj se snídaní a internetem. Pokud si dáte pozor, je možné přespat na pokoji i ve více lidech, pokoje mají venkovní přístup. Benzín taky vyšel poměrně levně, galon tu stojí něco pod tři dolary a při spotřebě 12 litrů v sedmi lidech není problém cestovat i dna delší vzdálenosti za zlomek ceny letenky. Agáta sice strávila dva dny v servisech, takže se cesta trošku prodražila, ale i tak to vyšlo levněji než letenka nebo pronájem auta z půjčovny. Bohužel už krátce po tripu přišel čas loučení … Eva odjela jako první, na výlet do NY, Pavel a Petr jí následovali v neděli. Na divokém západě zůstavají poslední dva češi.
Čti dále…
Publikoval Zbyšek Záliš, 2. 1. 2010 v
Nezařazené
